Lenička

Narodila se 4.5.1977 ve Zlíně, tehdy to býval Gottwaldov. Mateřskou školu začala navštěvovat až 5 letech, protože ve 3 letech se jí narodil bráška Martin a tak byla s maminkou a malým bráškou doma. Ze začátku se jí ve školce vůbec nelíbilo, ráno brečela, že tam nechce být a maminka měla velké trápení, protože spěchala do práce, kde musela být včas.

Ze školky si pamatuje několik drobností:

  • po obědě se muselo spávat na lehátkách, podle velikosti dítěte se rozdávali malé nebo větší lehátka - ty malé jí byly krátké. Vždycky byl ten odpolední odpočinek utrpením, protože nebyla zvyklá po obědě spávat a tak vždy trpěla celou dobu, co všichni spali a čekala, až se bude vstávat
  • odpoledne býval na svačinu chleba s máslem a marmeládou, to nesnášela a nemohla to do sebe dostat - čekala, až všichni budou na zahradě a snažila se této dobroty nějak zbavit - třeba vyhodit z okna do zahrady, pod oknem byl keř a tam se to ztratilo :-)
  • na zahradě měli sršně a museli dávat pozor, když tam lítali
  • pozitivní bylo, že v zahradě byl taky bazén a někdy se tam koupali. Voda byla studená a plná napadaných nečistot
  • na snídaně bývala někdy výborná pomazánka, to Lenička snídala dvakrát - doma i ve školce (škoda, že už neví, jaká pomazánka to byla)
  • ve školce měla neštovice a proto se nemohla fotit na společnou fotku. Rodiče se snažili, aby je ve stejnou dobu dostal i bráška, ale i když jedli ze společného talíře a pořád byli spolu, nepovedlo se...

V šesti letech šla do školy, do první třídy. Pamatuje si, že:

  • první den jí bylo strašně smutno, když zůstala ve třídě s ostatními spolužáky, seděla v lavici a přemýšlela, kde má rodiče
  • babička je každý den ráno chodívala vypravit do školy, uklidit po snídani, ustlat postýlky a doprovodit je přes cestu
  • ze školy chodívala často po obědě domů, nemusela do družinky, bývala u babičky a psala si tam úkoly - dodnes má některý cvičný sešit u babičky schovaný
  • později chodívala domů a trávila hodně času s kamarádkou Zuzkou - chodily si hrát na počítači hry (u Leničky měli doma počítač Atari)
  • ve druhé třídě měla příušnice a začala nosit brýle
  • brácha chodil na atletiku, součástí bylo i bruslení na stadionu, plavání a lyžování na umělém svahu, to ji bavilo. Rodiče je vedli ke všem sportům, naučili je plavat, lyžovat, jezdit na kole, veslovat, hrát pingpong, badminton, házet do dálky, pouštěli draky, díky nim měli krásné bohaté dětství
  • v šesté třídě se začala učit hrát na kytaru, jezdila i se Zuzkou za panem učitelem Kovářem (bývalý kolega tatínka) do kulturáku v Malenovicích, byl už v důchodu a snažil se, aby se něco naučila. Moc ale necvičila, tak to vždy poznal... 
  • Se Zuzkou začala chodit 2x týdně na tréninky šermu na Jižní Svahy, šermovali s fleretem, ale dlouho to nadšení Leničce nevydrželo
  • jezdila na tábory - několikrát byla ve sv. Štěpáně, tady si vytvořila pevné pouto s kamarádkou Miluškou.
  • v osmé třídě dělala příjímačky na gymnázium a ekonomku ve Zlíně, ale nedostala se, tak byla ještě v deváté třídě - tento rok byl zase zpestřením, devítka byla na jiné škole - na Bartošově čtvrti - a měli úžasného profesora pedagogiky jako třídního učitele a zároveň jako učitele češtiny a dějepisu a taky měla část nových spolužáků.
  • na rozlučce v osmé třídě po vysvědčení byla opékačka se spolužáky na Burešově a tam Lenička poprvé vyzkoušela cigaretu - jednou potáhla a od té doby to nezkusila nikdy víc až do dnešního dne. Na střední si dali s Hrtu závazek, že pokud začnou kouřit, tak spolu (ale nikdy je to nelákalo)
  • v deváté třídě se poprvé zamilovala do Luďka, který byl sousedem její kamarádky ze Zádveřic a poté spolu začali chodit a vydrželo jim to celé dva roky. Vídali se ale jen tak jednou týdně, na chvíli po škole, někdy spolu jezdívali ráno vlakem a Luděk Leničce volával z budky, protože neměli doma telefon. Absolvovali spolu taky základní kurz tanečních, ale to bylo až na střední.

Po deváté třídě nastoupila na Soukromou obchodní akademii v Otrokovicích, kam musela denně přes hodinu dojíždět. Na tyto čtyři roky taky ráda vzpomíná:

  • v prváku o velikonocích  začala brigádně pracovat v restauraci na hotelu, kde pracuje maminka a měla svůj první příjem 50 Kč za 6.hodinovou víkendovou směnu, za 4 víkendy 400 měsíčně. Tuto práci měla více než 10 let, díky ní začala žít i noční život, poznala nástrahy takového života, ale byla to zábava spojená s povinnostma a také zodpovědnost nést následky ponocování druhý den, kdy šla zase do práce. První vlastní příjem, možnosti.
  • v prváku je učil angličtinu angličan Bryan a vlastně mu vůbec nerozuměli. On se tak snažil, dělal ze sebe šaška, aby upoutal pozornost. Naučil je spíš jen pár slovíček, protože nebylo na čem stavět. Hodiny angličtiny bývaly často venku, chodili na procházky okolo štěrkáče a učili se slovíčka z přírody. Někdy taky jeli na hodinu angličtiny někam dál jeho autem - měl takový ten malý obytný van, tam se změstnali všichni...
  • Na školním výletě v prváku se celá třída připila z jedné lahve metropolu :-)
  • ve druháku byli v zimě na lyžáku v Léskové u Velkých Karlovic a tam jim udělali učitelé čistku a našli lahev metropolu a ten museli vylít přes zábradlí do sněhu. Místní bernardýn potom trochu pletl nožičkama. Problém začal tím, že kluci slíbili diskotéku a pak je nikdo nemohl najít - šli asi pro piva do hospody. Léňa na lyžák přijela až ve středu, protože měla angínu a antibiotika. K autobusu jí přišel naproti Jura (učitel němčiny), byl to spíš kamarád než profesor.
  • v létě ve druháku byli na výletě v kempu v Držkové, tam se potom s Jančou a Danielou vrátily ještě o prázdninách kempovat na své triko a spali na svahu pod širákem. V té době jim chutnala becherovka s tonikem (z finančních důvodů byl dostupný spíš ARO tonic za 2,10 Kč :-) V místní hospodě byly nazvány "třemi bolševičkami na útěku"
  • ve třeťáku jezdily holky do Uherského Brodu, kde pomáhaly ve firmě Janiného tatínka vyrábět dámské nazouváky. Platilo se od páru a když si holky vydělaly, jely na začátku prázdnin na folkový festival Zahrada do Strážnice. Aby ušetřily, spaly ve stanu svých spolužáků a jely stopem - s přestupem v Otrokovicích, Kunovicích a Ostrožské Nové vsi. Tam ostatně byly i na školním výletě tento rok. Někteří z nich, a Léňa nesměla chybět, jeli na kolech už o dva dny dřív a první noc propařili na chatě v Jaroslavicích. Tady se naučili hrát hru BUM. Znamená to střídat se po jednom a říkat číselnou řadu od jedné do té doby, než udělá někdo chybu. Místo čísel obsahujících trojku nebo násobek trojky se muselo říct BUM. Kdo udělá chybu je potrestán smluveným trestem - nejčastěji se musí napít. Skupina odvážlivců na kolech to hrála zrovna před příjezdech zbytku třídy v neděli v poledne, následky si asi domyslíte, že? Vítali je prostě s úsměvem na tváři a řízkem v kapse :-)
  • o prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem strávily holky dost času v kempu v Luhačovicích a na místní diskotéce.
  • ve čtrťáku v září byli na školním offsitu v Anglii - poprvé v Londýně, poprvé ve škole s výukou v cizím jazyce, cesta trajektem - levnější whisky, deset dní mimo domov.
  • potom už se blížila maturita, užili si maturitní večírek, který Léňa s Jančou připravily a moderovaly, pozvaly luhačovického DJ Richarda,  poslední zvonění, které trvalo už od večera a končilo ráno v domě třídní učitelky a pak svatý týden, učení a zkouška - maturovala ve středu, dobře to dopadlo, všichni ze třídy uspěli a pak už jeli na výlet do Budišova mimoškolně - bydleli  v tělocvičně v baráku, který spravovala rodina naší spolužačky Bohdy. 

Nějak rychle to plynulo. Když to sepisuju, roky plynou a dnes je už 15 let po tomto okamžiku. Všichni žijeme své životy, každý je někde jinde, většina má už rodiny, děti, domy, psy :-) snažím se být vtipná, ale je mi trochu líto, že ten bezstarostný čas už je pryč.

Další studium následovalo po prázdninách na Vyšší odborné škole ekonomické. Z tohoto studia jí zůstaly smíšené pocity:

  • nikdy nebyli se spolužáky kolektiv - spíš kamarádili trochu s lidmi z intru, kteří spolu bydleli a tak měli bližší vztahy a taky se chodili ve Zlíně bavit
  • mrzí ji, že  taky nestudovala mimo Zlín a neměla tyto silné zážitky
  • po druháku měla krásné dlouhé prázdniny ve Vancouveru u Miry a Connie, tady se naučila mluvit anglicky a díky tomu udělala v září zkoušku z angličtiny. Na Vancouver má moc krásné vzpomínky, zamilovala si to město a vůbec se jí nechtělo zpátky.
  • ve třeťáku začala brigádně pracovat v Canadianě a psala tam taky svou diplomku. Dodnes jsou kamarádi a občas se vídají.

Po studiích začala Lenka v Canadianě i pracovat. Bylo to její první opravdové zaměstnání. Zároveň se odstěhovala od rodičů do prvního vlastního bytečku v Kostelci - ten si pronajala od šéfa z Canadiany. Pracovat v Canadianě bylo moc fajn, všichni byli mladí, bezdětní a mohli se po práci společně bavit. Bohužel netrvalo to moc dlouho, protože se rozhodla odjet do Anglie jako au-pair. To byla teprve zkušenost!

  • úplně nový život, v cizí zemi a najednou zodpovědnost za 3 děti. Donutit je včas se nachystat a odjet do školy, vyzvednout, dát jim najíst, napít, naučit se jim rozumět. Všechno anglicky a daleko od domova.
  • hodiny angličtiny, které si platila, byly luxusní - dodnes z nich žije. Na učitele Michaela nezapomene. Starý pán, ale učitel s velkým T (teacher :-)
  • díky Anglii poznala přátele na celý život - Barunku, Mariann, Simonku, Tomáše. Se všemi je dodnes v kontaktu.
  • ten čas využila naplno. Užívala si ho, pracovala, studovala, vydělávala. Jen mohla zůstat dýl, ale kdo tam nebyl, nepochopí.

Angličtinu po návratu chtěla využít v praxi. Pracovala rok na hotelu Kostelec jako recepční. Anglicky moc nemluvila a práce byla po čase rutina. Výborná byla pracovní doba - dvanáctihodinové směny, krátký - dlouhý týden. 7 směn za 14 dní, tj. 7 dní volna. Měla čas na všechno, na sebe, chodila vyučovat děti jazyky, chodila relaxovat, plavat, bruslit, měla se dobře. Ale chtěla víc, víc zkušeností, možností, peněz. Šla pracovat do Prahy, začíná telekomunikační éra :-)

Tele2

  • nová práce, nový domov -  hledání podnájmu, velkoměsto... byla tu Hrtu, to ona jí pomohla to všechno zvládnout
  • pracovně - malá firma s velkým záběrem. Zodpovědnost za spolupráci s externími callcentry, nové zkušenosti, rychlý rozvoj osobnosti
  • po čase stěhování ke kamarádovi Láďovi, kde poznala další vyjímečnou kamarádku Andrejku (dnes je Andrejka jeho ženou).
  • po prodeji firmy do ČRA se jako kolektiv spojili a zažili spolu hodně vyjímečných akcí, výletů, grilování, obědů, večerů, rozlučky s kanceláří, dodnes je s většinou v kontaktu

ČRA

  • do ČRA přecházela s nejbližším kolegou z týmu - s Radimem. Radim je vyjímečný člověk, takový druhý brácha. Radimovi se mohla mockrát svěřit a dodnes to dělá. Radim je její nejbližší kamarád mužského rodu :-)
  • ČRA byly jen přestupní stanicí, která byla nutné zlo k tomu, aby viděla, že to nefunguje všude stejně a že je třeba si vážit sebe a vybrat si, kde trávit svůj čas.

T-Mobile

  • cestou do T-Mobilu se zastavila na měsíc ve společnosti Telpro, která dělá billing pro ČRA. Po krátké spolupráci s nimi v ČRA jí nabídli práci. Byla to malá firma, příjemný šéf, ale na Léňu moc počítačového jazyka všude kolem :-)
  • zvolila si opět "kasťák" a práci s lidmi. Koordinace a řízení callcenter se jí nadlouho stala osudnou
  • potkala tu hodně správných lidí, vytvořila další přátelství na život - s kolegyní Petrou - bohužel jí odešla do PRE. Zajímavé je, že i lidi, se kterými pracovala velmi krátce, jí velmi přirostli k srdci - Andrea jako šéfka týmu, která ji přijala a kolega Filip, který taky odešel během 3 měsíců do jiné firmy.

Je těžké popsat všechny důležité okamžiky v životě. Je jich moc. Naštěstí měla v důležitých věcech vždy štěstí.

  • měla vždy dobré lidi kolem sebe (a nejsou to jen ti zmínění na této stránce)
  • měla vždy podporu rodičů
  • měla vždy dobrou práci a bydlení
  • měla možnost cestovat, bavit se, rozvíjet se 
  • mohla si vždy dopřát, po čem toužila
  • poznala Romíka, kluka, jakého si přála mít od prvních měsíců za manžela
  • přála si mít krásnou romantickou svatbu pod sluníčkovým nebem a měla ji. Měla tam v rámci možností všechny kamarády, kteří pro ni tak moc znamenají. Měla tam rodiče a brášku. Bohužel tam nemohla mít celou rodinu, babičku a tetičky se strýčkama, ostatní přátele, co má ráda.

Všem, díky kterým žije krásný život, MOC DĚKUJE.